Již od dob socialismu se pojí se sportováním spousta nejrůznějších hesel. A jedním z těch nejznámějších je „sportem ku zdraví“. To někdy slyšel asi každý z nás, ať už doma či ve škole při tělocviku. O jeho pravdivosti pak pochybuje jen málokdo. Přitom, jak už to tak bývá, nic není tak černobílé, jak se na první pohled zdá.

V první řadě si musíme vyložit, co ono heslo vlastně znamená. Ve zkratce jde o to, že pokud budeme sportovat, pak budeme zdraví a neonemocníme. To zní sice dobře, avšak když se nad tím zamyslíme, zjistíme, že to fungovat ani nemůže, rozhodně ne tak, jak je to myšleno.
Ano, není pochyb o tom, že tělo, které je v dobré kondici, se s případnými viry či bakteriemi, které nemoci způsobují, vypořádá mnohem lépe. Ovšem říci, že je nikdy nechytí a neskolí jej, je hloupost. To ostatně dokazuje i epidemie koronaviru, kdy se nakazilo i několik vrcholových sportovců, tedy lidí, kteří jsou v mnohem lepší fyzické kondici než kdokoliv z nás.
Dále je také nutné si říci, že ne všechny sporty jsou stejné. Pokud se věnujeme nějakému indoorovému, pak nás tento s největší pravděpodobností nepřipraví na epidemii chřipky. Ovšem pokud chodíme pravidelně za každého počasí běhat, pak je naše tělo zvládne mnohem lépe.
Rozhodně tedy nelze tvrdit, že ono heslo je pravda. A neplatí to ani, pokud jde o úrazy. Ve skutečnosti jsou sportovci oproti běžnému člověku zraněni daleko častěji, což dává smysl, když si uvědomíme, jak často podávají výkon téměř na hranici svých možností. Navíc i neustálé zatěžování těla, zvláště pokud je jednostranné, si dříve či později vybere svou daň.
Proto není dobré brát sportování jako nějakou zázračnou prevenci. Ano, může nám pomoci, avšak rozhodně nás plně neochrání. V některých případech naopak může naši nemoc urychlit, nebo dokonce způsobit. Je tedy potřeba k němu přistupovat s rozumem.